Tradice našich návtěv Rumunska se datují od roku 2005. To místo máme tak rádi, že tam jezdíme i několikrát ročně. Tentokrát jsme datum odjedu stanovili poněkud dříve než předešlé roky. A to proto, že 15.7. startuje v Sibiu RED BULL ROMANIACS 2011, kterého se učastníme jako jezdci. Takže tréninkový kemp už začíná v sobotu 4.června 2011. Naše kempy v Rumunsku, jsou pro celý tým svátostí. Těšíme se na něj dlouho dopředu. Příprava také zabere spoustu času a tak se před odjezdem vařili linky mailu jak splašené.
Sestava: Ondra Rathousky KTM 300 EXC, Petr Konečný KTM 530 EXC, Zbyněk Passer KTM 300 EXC, Lukáš Voňavka KTM 450 EXC, Aleš Vondrák KTM 530 EXC, Vlastík Šindelář KTM 530 EXC,Tomáš Němec KTM 530 EXC, Filip Holec KTM 530 EXC a Jiří Fíla KTM 530 EXC
Pátek 3.června
Na tento den jsme stanovili sraz v 19 hodin u Zeda na zahradě, kde jsme naložili vše do karavanů a Lukyho Sprintera. Jedeme 3 karavany (1 karavan s vlekem) a jedna dodávka na motorky. Po deváté hodině vyrážíme. Jedeme po drnčící D1 na Brno a Bratislavu.
Sobota 4. června
Kolem půlnoci překračujeme Slovenské hranice a přes Bratislavu to mastíme směr Budapešť. Tu objíždíme po obchvatu a jedeme po dalnici do Szegedě. Z něho je to už na hranici do Kiszomboru cca 30km. Pak prvních 80 km rumunskem do Temešváru, následuje Lugoj pak kus nové cesty do Caransebese, kde odbočujeme do hor a jedeme asi 12km do Borlové. To je již ráno a tachometr ukazuje necelých tisíc kilometrů. Ubytování máme domluvené na zahradě u pesionu Mihai. Je to rodinný pension, který vede výborně anglicky a německy mluvící Dimu. Jeho tatínek dělá správce a maminka s manžekou fantasticky vaří. Poprvé jsme byli s podávaným jídlem naprosto spokojeni!!!
Stavíme tábor, do účka mezi karavany přijdou nůžkové stany pro zázemí a je hotovo.Ještě musíme do stanu přivázat helmu Vlastíka Mráčka a pak si dáme ještě malý hodinový odpočinek a celý nadržení skáčeme za řidítka. Tentokrát opravdu „jen kolem komína“ protože únava z cesty je znát. Hned za Borlovou si daváme na rozjetí krásný výjezd a volně přes kopce pokračujeme k 6km vzdálené zřícenině na Turnu Ruieni. Je zní krásný výhled až na město Caransebes. Pak následuje cesta k nádrži Lacul Zervesti a přes kopce zpět do Borlove, kde s Houskou nacházíme krásnou hřebenovou cestu. Pak už jen narazit soudek plzničky, vypít několik piv a hurá na večeři. Jak jsem psal, byla opravdu báječná. Večer všichni rychle odpadají únavou z dlouhé cesty.
Neděle 5. června
Vstáváme už kolem 7 hodiny ( podle Rumunského času je 8) a koukáme jak vrány, protože akorát dorazil Petr Přívozník (naše Táborská buňka) se svými třemi kamarády. Jdeme na snídani a pak okamžitě vyrážíme. Dnes nás čeká výjezd na Muntele Mic, zkoušíme to samozřejmě přes kopce. Nacházíme lesní cestu, která se následně mění v prudký kopec, plný mokrého listí, část týmu to vzdává. A ti co to dají jsou „odměnění“ asi kilometrovým traverzem, který končí zatarasený kládami. Byl to nářez, hned na začátku….. Zed si sprasil záda. Vracíme se pro zbytek týmu a jedeme po silnici pod Muntele Mic, abychom si dali část etapy Red Bull Romaniacs, který se jel pod lanovvkou na vrchol kopce v roce 2006. Je to exelentní svezení. Po dobytí vrcholu se rozhodneme spustit k jezeru u vesnice Poiana Marului, které říkáme „Zelený dům“ (podle hotýlku zelené barvy, kde se vždy zastavujeme občerstvit). Jedeme po ceste na ubočí Multele Mic hledáme místo kudy se dostat dolů. Minuli jsme ho o 200metrů. Přesto se spouštíme ze strmého srázu, myslíme že to bude ok. Nebylo, první kilometr ok, pak se kopec čím dál víc utahuje a nakonec sjezd končí skálou. Musime motorky dostat nahoru. Jet na nich nejde. Tak se dostává do hry Filipovo lano. Dva táhnou a třetí tlačí za řidítky. Těch nejprudších 150metrů jsme zpátky zdolávali asi 2,5 hodiny. Opravdu jsme si šáhli na dno. Vracíme se zpět na Muntele Mic a dáváme si v horské boudě malé občerstvení. Pak vyražíme zpět na základnu. Po večeři přejeme Fašounovi vše nejlepsí k narozeninám a předáváme mu dárek v podobě stojánku na motorku (už rok nás prudí tím jak si motorku opírá o naše stroje:-)) Když je Fašoun naměko tak se přiznává, že je voličem ČSSD, tak mu jako správní demokraté vyrábíme k narozeninám ještě autobus Zemák. Následuje kontrola vnitřku soudku plzně a k tomu přibývá i kontrola hruškovice. Vlastíkovi bliká kontrolka chybějících kapalin a tak mu ji musíme doplnit.
Pondělí 6. června
Opět brzké vstávání a po snídani vyrážíme směr meteostanice Tarcu 2190m/m. Přes Cuntu padáme do Statiny Timis, kde tankujeme pak po silnici 6 km až za Arthemis kde odbočujeme znovu do hor. Aleše začíná zlobit motorka, když se moc ohřeje, chcípne- mrcha. Otačejí to z Kondičem a Zedem na cestu zpět. Ostaní pokračujeme dál dobýt kopec jménem Zahoaga 1682m/m. Jedeme tam umístit pamětní desku našemu kamarádovi a zakladateli Dr.K týmuVlastíkovi Mráčkovi, který toto místo měl strasně rád..Zítra je první výročí jeho smrti a chceme aby byl pomník hotový.V polovině kopce Ondrovi praská zadní duše. Přesto poslední část, která pro nás byla vždy výzvou, Ondra vyjíždí bez větších problémů. A to má v batohu ještě žulovou desku na pomnik. Je vidět, že jsme se za ty léta ježdění hodně posunuli. Stavíme Vlastíkovi pomník a padne při tom památná věta, že kopec přejmenujeme na Vlastíkovu horu. Pomník jsme postavili na místě s krásným výhledem na celé pohoří. Přidali kytičku a vyrazili na hřebeny směr Tarcu. Cestou se fotíme ve sněhovém poli, jsme vysoko a tak zde sníh ještě drží i v červnu. Před Tarcu to stáčíme západní hřebeny a po 15km padáme z hor k jezeru Poiana Marucui (Zelený dům). Zasedáme v Zeleném domě a zjišťujeme, že ještě není sezona a tak se nevaří. Přesouváme se o 200metrů do koloniálu, kde nás ochotný prodavač pohostí klobásou, špekem a obligátními piváky.
Po chvíli přichází překvapení, dojíždějí nás Aleš, Kondič a Zed. Motorce stačí vždy pár minut vychladnout a zase jede. Takže jeli za námi po stejné trase. Je to důvod k oslavě:-) Nastupují další Ursusy (piváky) Pak se jedeme dodívat k jezeru. Kondič s Alou jedou napřed na základnu, chtějí se pokusit vyladit motorku. Já s Ondrou a Vlastíkem vyrážíme za nimi. Musíme jet pomalu aby Ondra na gumě dojel. Zbytek týmu jestě pokořuje ostatní kopce. Ondra zouvá gumu nadobro asi po 15km po lesní cestě. Nechávám ho i s Vlastíkem čekat a jedu mu na základnu pro náhradní kolo. Je to asi 30 km. Jaké je moje překvapení když ho vezu zpět a Ondru s Vlastíme potkám jen 7km od základny. Našlapali gumu zpátky, utáhli haltr, vymotali z kola vypadlé kordy a jeli co to šlo. Přehazujeme kolo a jedeme zpět. Po chvíli máme s Vlastíkem záchvat smíchu, nové kolo které jsem Ondrovi přivezl bylo zase prázdné. Tak zase na nádž, aby měl váhu co nejvíce na předku a hybaj na základnu. Ondra ihned rozbalil svůj nový rumunský podnikatelský záměr „pneuservis u Ondry“ a jal se měnit duše. Za chvíli doráži i zbytek týmu a opět obligátní výborná večeře. A konrola sudu Není co kontrolovat, protože došel. Ještě že táborská buňka přivezla druhý. Hned ho narážíme a s táboráky ochutnáváme. Někdo z táboráků vytahuje třešňovici. Ještě druhý den pliveme pecky:-)
Úterý 7. června
Na tento den se strašně těšíme. Máme dohodnutého původce. Je to skot jménem Douglas Maclean, všichni ho znají pod jménem Dougie. Je to mnohonásobný mistr skotska v Enduru a posledních 15 let žije v Rumunsku. Spolupořádá Red Bull Romaniacs.
Dougie je u nás v 10hodin a hned vyrážíme. Jedeme nádherné hřerbenovky se spoustou zámrdů. Prostě je vidět, že Doudie svou práci umí. Při jízdě přes dlouhý hředen Filip hází sandokana a šup hned je z toho naštípnutý kotník. Dougie hlásí „Máš ruce v pořádku, tak můžeš jet:-)“ Svede Filipa s hřebenu na silnici, a s Fašounem, který toho má také dost jedou po silnici domů. S Dougiem pokračujeme dál a asi po hodině při jednom traverzu do kopce Vlasta Zbytkáč láme o šutr zadní brzdu. Stejně už musíme tankovat a tak jedeme do údoli. Po natankování se Vlastík s Lukášem odpojují a také valí po silnici zpět. Zbyli jsme jen v šesti Dougie, Ala, Kondič, Zed, Ondra a já. A teď to teprve začíná. Dougie nás vede na trať Red bull Romaniacs. Kde si dáváme 2 vložky pro experty. Je to nářez. Při jednom rychlém sjezdu brnkám řídítky o strom a už se válim. Šutr neuhnul a stehno bolí jako kravička. Ale není čas na pláč, neb Dougie velí na další zteč. Přes několi pořádných zámrdů, kde to pálíme co to dá, vyjíždíme u lázeňského města Baile Herculane.Je to něco jako rumunské Karlovy vary. Dáváme si family pizu a protože je už čtvrt na osm tak vyrážíme zpět. Máme to lán cesty. Začínáme další Red bull etapou, je to nářez, a kromě toho už jedeme za šera. Ta pizza nás stála spoustu času a tak díky tmě už nemůžeme přes hřebeny. Tak padáme za tmy stezkami z hor dolů k silnici. Pak nás ještě čeká 60 km po silnici. Přes hřebeny by to bylo jen 18km. Na základnu se vracíme ve 23 hodin. Jsme utahaní a jdeme hned spát. Celkem jsem za den ujeli 265km. Smekali jsme před Dougiem, neboť byl v sedle již 19 den v kuse za sebou. Obdivovali jsme jeho výdrž. Na otázku jak to zvládá odpověděl. V překladu: To je životní styl, jsem bez peněz na notně ojeté motorce, ale přesto jsem štastný.
Dougie smekáme před tebou jsi opravdový motorkář!!!
Středa 8. června
Vyhlásili jsme odpočinkový den a tak se přes Cuntu, Slatinu Timis, Brebu Nou jedeme vykoupat na jezero Gozna u Valiugu. Mysleli jsme že je to kousek ale když jsme tam přijeli tak nám tachometr ukazuje 70km. Daváme si oběd a přesouváme se na molo. Je to paráda pivko, lehátka, koupání odpočinek. Dokonce i Filip za námi přijede po silnici, kotník nekotník. Jen Kondič není ve své kůži a ukecává Álu a odjíždějí na základnu. Přijíždějí i Táboráci a tak je zábava v plném proudu. Kolem 18 hodiny vyrážíme zpět. Filip jede po silnici do Caransebes hledat wifi. Cestou se stavíme v Brebu na „pifko“ v campu Trei Aple. Točí tady německé kvasnicové. Vede to tady výborný chlapík který dlouhá léta žil v Německu a tak ví jak dělat službu. Je tady dokonce wifi – Filip by nemusel tak daleko:-) Vzhledem k tomu že druhý den stratujeme z Brebu opět s Dougiem, tak se nám nechce jet zpět asi 50km. Ondra, Lukáš a já zůstáváme a pronajímáme si chatku. Moc nám kvasnicové pifko chutá a když hezké servírky začnou nosit 15letý kubánský rum tak se cítíme jak v sedmém nebi. Mezitím Zed, Fašoun a Vlastík s Táboráky jedou na základnu. Jejich škoda:-)
Čtvrtek 9. června
Ráno prší a tak po výborné snídani jedeme za Dougie na základnu Enduromanie, kde máme sraz.
Protože nemáme s Ondrou pláštěnky somrujeme od Dougieho pytle na odpadky, ve kterých si řežeme díry a krk a ruce a nasazujeme je. Valíme dolů do Slatiny Timis, kde u pumpy máme sraz se zbytkem týmu. Už nás jede jen šest, protože Zed odjiždí na závody Radical do Mostu a Filip s polámanou prasečí nožkou by taky nikam nedojel. Trochu nás překvapilo, že odjel i Kondič, asi stárne:-)
Tak od pumpy vyrážíme za deště. Naštěstí se změní v občasné zamrholení, ale za to na zemi je to jak na kluzišti, musíme si dávat pozor. I jednoduchý výjezd se změnil v luxusní zajebávku a co teprve sjezd potokem, který je plný oslizlých kamenů. (ten prý v Red bull Romaniacs pojedeme nahoru…. tfuj…) Dougie ještě vymyslel zajebávku, kdy jsme hodinu a půl dostavali motorky asi 400m nahoru, ale nakonec to stejně nešlo dát. Zase jsme si pořádně hrábli. Končíme uplně dobití okolo 17 hodiny. Nikdo jsme netušili, že i na takovém „plácku“ mezi Slatinou a Borlovou najdeme takové luxusní ježdění.
Večer jdeme brzy spát a domlouváme se, že pokud bude pršet, pojedeme domů už ráno.
Pátek 10.června
Od rána prší, balíme tábor a vydáváme se na cestu domů. Cestou kromě několika natankování stavíme před Budapeští na gulášek a pak stále valíme co to dá. Okolo 22 hodiny kotvíme doma.
Můžu jen konstatovat, že letošní Rumunsko se opravdu povedlo. Počasí nám povětšinou přálo. Zázemí, jsme měli báječné, Penzion Mihai i camp Trei Aple byli na úrovni. Motorky fungovali (až na Alovu) bez problémů. Snad jen Filipova prasečí nožka byla jedinou negativní stránkou našeho kempu. Kdokoliv by jste se chtěli vydat do Rumunska, tak vám to můžeme jen doporučit. Takové „free“ enduro terény nenajdete po celé Evropě.
Už se strašně těšímee na Red Bull Romaniacs, který začína 15. července. Držte nám palce
Jirka Fíla
