Kondič stávkuje jako celý rok, Vlastík má po Jilemnici hnátičku stále bolavou. Ondra „Nina Ricci“ Voňavka skučí s bolavými zády, Junior je se školou ve Francii, Pedofíla Holec je přezaměstnaný a Fašounek jede na formuli do Monzy. Zbývá nás jen pár, ale o to víc se těšíme! Sestava je tedy následující: Aleš Vondrák s Pepou Dolenským, Já s Ondrou „Houskou“, obě ofinky – Petr Malý st. a Petr Malý ml., David Pabiška s Petrem Polákem, kteří přeskočili do našeho týmu z KM Racing a nesmím zapomenout na děti, jedou oba Davidové- Fíla a Vondrák. Nakonec mi ještě udělá radost Lukáš „Dior“ Voňavka, který ač nemá parťáka tak v sobotu přijel se slovy… „To se nějak udělá, někoho do dvojice seženem, ne?“ Je to správný „kus“.
Vyrážíme jako vždy už v pátek večer, neboť brzké ranní vstáváni, kterého si užívám celý týden mi nedělá dobře. Protože jsem vyjel pozdě a Ofinky mi volají, že už jsou na místě, tak šlapu na plyn co to dá. A ono to dalo! Zadělal jsem si na prima zážitek. Jela se mnou manželka, která je v 9 měsíci. Rychlá jízda ji tak rozhodila, že brzdím ve Studenci na Shellce a mám strah, že budeme rodit. Nakonec to vše dobře dopadlo a dítko zůstalo, tam kde má ještě být. Ze Studence se do Martinic plazím jako šnek:-)
Ráno mě budí David Pabiška, jestli jsem jim přivezl dresy. Předávám je a když už jsem vzhůru tak jdu oběhnout depo. Musím sehnat jezdce který nemá parťáka a jel by s Lukášem. Zkouším lámat i Davida , aby si zajel dopolední i odpolední závod. Jako správný dakarský vytrvalosťák nemá problém. Ale někdo z kluků co nás slyší, jak to dohadujeme nás upozorňuje, že David má licenci a odpo jedou hobící. Kua drát, jsem pako, to mě nenapadlo. Sklapnu s povzdechem kufry a jdu shánět dál. Nakonec mě zachrání Robert Vancl z pořádajících Martinic a sežene nám juniora na pětaosmdesátce Romana Vydru. Tak se alespoň kluci svezou.
Dopoledne stratují profící. Za nás tedy David s Petrem. David to na startu krásně napálí a venkem se dostává na konci strniště na skvělé 4 místo. Celý tým stojíme u trati a držíme palce. Do prvního kola David přijíždí osmý. Nakonec se kluci trochu propadají pořadím a po dvou a půl hodinách jsou v cíli na desátém místě.
Odpoledne se hrneme do akce my. Aleš, Ondra, Lukáš a malá Ofinka jdou na start, zbytek z dvojic jdeme čekat do depa. První vidíme z našeho týmu přijet Aleše, takže jako vždy usadili s Pepou Dolenským v první šestce a tahají se o třetí místo protože první dvojice Pepa Novotka a Lubor Kraus si vyjeli značný náskok, následují je Roman Děd s Davidem Jirkou, kteří mají na druhém místě také pořádnou díru. V předposledním kole Robert Vancl zaváhá ve špalkovém poli a Pepa kolem protáhne jako štírek. Koukáme na to s Alešem z depa a máme radost. Tu nám však zkazí Robert, když do cíle přijíždí jako třetí a hned za ním i kluci z dvojic Buriánek-Kučera a Nosek-Hanuš. Něco se muselo stát…. A taky že ano! Pepovi v lesní pasáži uchcalo přední kolo na kořenech a hodil nádhernou krysu. Tělesně to odskákali žebra, duševně sebevědomí a materiálně páčka přední brzdy. Než se z toho sebral tak se přes něho kluci přehrnuli… Co se dá dělat, byli jsme rádi že to Pepa nevzdal vůbec dojel…. Všechna čest, podařilo se mu udržet šesté místo.
Ondra Rat“houský“ se se mnou střídal po dvou kolech, jemu to jelo dobře, ale já se vzhledem k své šikovnosti propadal startovním polem. První kola jsem dokonce srabácky jezdil mimo překážky po „chicken line“, protože jsem stále viděl před očima gumy v Loukově, kde jsem se házel krásný sandokany. V dalších kolech jsem se hryznul a říkal jsem si, že se toho bloku z gum musím zbavit a vydal jsem se do překážek. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, jak se dají krásně jet. Rychlostně mi to asi také moc nešlo a tak se Ondra snažil pokaždé něco stáhnout. Má šikovnost měla větší vliv a tak jsme dojeli až na 30. místě.
Lukáš s mladým Romanem Vydrou se také nedrželi špatně, ale handicap pětaosmdesátky byl citelný a tak dojeli na 39. místě.
Malá Ofinka jela také na pětaosmdesátce, ale přesto svého tatíka školila. Zajížděla i o něco lepší časy. Je vidět, že starouš na tom dlouho neseděl a podle mě má dodnes noční můry z přejezdu vétřiesky. (Aby vůbec odstartoval, tak jsme mu museli říct, že se dá objet… hi hi..) Ofinky nakonec dali 10kol a skončili na 45. místě.
Rád bych také podělil o zajímavý boj s nepřízní u dvojice Plíhal – Dolenský z Motorsportu Bozkov, kteří byli v tankovačce vedle nás. Oba dva mladí jezdci si vybrali opravdu smolný den. Nejdříve Marek Dolenský udělal na své motorce spojku, a tak museli střídat celý závod na kolegově biku. Ale i ten začal mít problémy s převařenou brzdovkou a tak více servisovali než jeli. Nakonec dojeli na 44. místě, ale smekám klobouk za bojovnost.
Po dojezdu se dáváme dohromady a chystáme se koukat na prolog. Houska dostává nápad, že trochu „potrénujeme“ a vyrazí pro piváky. Dobrý nápad, s pivkem v ruce jdeme sledovat prolog. Je vidět, že do něho nenastupují žádná ořezávátka. Hlavně, když jsem to viděl na přejezdu houpačky. Ó jéé to musel být prima nápor na palici, byla fuckt ukrutně strmá. Ve finálové rozjížďce se sázíme o to kdo jde pro další piváky. Já sázím na Milana Kubíka, Ondra na Patrika Markvarta. Když dojedou, jdu se spokojeně posadit do křesla a Ondra kluše pro pivko. Trefil jsem to já…. Milan Kubík byl o prsa korejské ženy v cíli dříve.
Ještě pak pár pivek utrhneme a Ondra odjíždí v náruči manželky Kláry domů. Říkala, že se mu chce:-) Kecáme s velkou Ofinkou a na závěr večera se přesouváme ke kiosku na šláftruňk. Je tam sestava Oťas Kotrba, Robert Vancl, Petr Petříček a celý pořadatelský tým…. Proběhne několik koleček jelenů (jagermaister) a jdeme ducat.
Ráno vstáváme celkem bez „skleníkového“ efektu a jdeme na dětské závody. Jako vždy první jedou padesátky a v nich naše želízko David Vondrák. Jede svojí klasiku, první rozjížďku karle, karle…. a v druhé už zase tahá. Podařilo se mu sáhnout celkově na 6. místo. Následují pětašedesátky kde jede David Fíla. Tentokrát je konkurence nabitá. Jedou i kluci, kteří jezdí republiku. Po startu mi mozek nebere co tato děcka jedou za kládu. Mám pocit, že by mě na to strništi zpráskali jako psa. A že nejsem daleko od pravdy mi potvrdíl i následující závod dospělých. David se snažil co mu síly stačil, ale dalo mu to jen na 14. místo.
Závod dospělých je vypsán na hodinu a půl. Sestava Dr.Ku je mizerná. Zbyli jsme ve 4T pouze dva já a Aleš Vondrák a ve 2T jede na pětaosmdesátce jen „malá Ofinka“ Petr Malý. Na startu Aleš trochu zaspal a tak má co dohánět. Nasadil vyrovnané tempo a vyšlo mu to. Skončil na 3 místě. Ofinka jela svojí pohodu také, oproti loňské sezóně je vidět, že vyrostl a zesílil a tak se mu jede v pohodě. Klidným tempem dojel v konkurenci silných zweitaktů na 27. místě.
Já startuji kousek za Alešem, ale zatáčky na strništi fuckt nemusím a podle toho to vypadá, propadám se startovním polem. Nakonec si nacházím soupeře na vlastní úrovní a s ním si krásně zazávodím. Ve 4 kole, koukám že ve výjezdu jede malý jezdec. Myslel jsem že je to pětaosmdesátka, ale zjišťuji že je to Jirka Klejch (jeden ze super jezdců z dětských závodů) na pětašedesátce. A co čert ještě nechtěl, když ho míjím zaseklého na kořenu tak mu zavadím řidítky o loket. Ještě že má chrániče. Zastavuji a ptám se ho jestli je ok. Říká že ano, ale nemůže se dostat z kořenů. Snažím se mu pomoci, ale stojím v prudké části kopce, nakonec mi ještě pomáhá jeden z diváků a Jirkovi se daří rozjet. Já vyrážím za ním. Vyjíždí další kus výjezdu a končí zaseknutý ve vyježděných kořenech. Pětašedesátka má opravdu malá kola. Zastavuji, a říkám mu, „podrž mi moji motorku“ . Jeho pětašedesátku vynáším o pár metrů výše za kořeny, aby mohl jet. Jirka Klejch nasedá a upaluje dál. Na rovném úseku mě gentlemansky pouští a já valím dál. Jaké je moje překvapení, když projedu spodní část strniště a kousek před zatáčkou na dřevěnou lavici slyším za sebou jeho malý zweitakt a on mě vnitřekm dává jako prd….. No musím před ním smeknout klobouk. Na trati jsem ho pak ještě několikrát potkal a zajímalo by mě, kdyby byl hodnodcen, na jakém místě by skončil.
Já ujedu celkem 7 kol a končím na 14. místě.
Po dojezdu házím motorku na vlek, balíme a po vyhlášení vítězů jedem v klídku domů.
Víkend se povedl, počasí přálo, tak co víc chtít! Závěrem děkuji pořadatelům za odvedený kus práce. Také chci pochválit nápad s již tradičním skákacím hradem. Pro děti byla báječná záležitost. A nejen pro děti, i rodiče měli o starost méně, protože tam děti povětšinou vždy našli.
Jirka Fíla
Foto již tradičně David Bouchal – Motodejv a také Fotojn a Hoofina (všem veliké díky)
Celé výsledky najdete zde:
vysledky_cc_em_martinice_2011_sobota.xls
vysledky_cc_em_martinice_2011_nedele.xls
