Rok uplynul jako voda a už tu byl zase čas svátku největšího – Erzbergu. Sraz proběhl jako obvykle v pátek odpoledne v Kolodějích, kam se navzdory předpokladům, a zkušenostem z minulých let, dostavili všichni včas. Potížisti asi dospěli… Bohužel k malé změně došlo, kdy nám Zed oznámil, že z rodinných důvodů nejede. Škoda, máme ho rádi…
Motorkářský Bůh nám přál. Ačkoli celou noc, jak v pátek, tak i v sobotu, pršelo jako z konve, ráno a během dne bylo bez děště, jak by řekl Belmondo: „Prostě ideál!“ – ideální podmínky pro enduro.
V sobotu ráno při rozřazování jsem vyměkl a nechal se zařadit do slabší skupiny (s Mezňou a Liborem), přeci jenom jsem toho tolik ještě na enduru nenajezdil a dovednost Filouse a spol ve mě budila respekt. Byla to ale chyba a hned po obědě jsem přešel do silné skupiny k Jirkovi, kterou vedl náš oblíbený instruktor Joe. Pohodář, s dobrým smyslem pro humor a hlavně PAN jezdec, který dokončil Erzberg Rodeo.
Celé dva dny jsem se cítil perfektně. Zimní připrava, tedy 4xtýdně návštěva v posilovně, se vyplatila. S fyzičkou problém nebyl a na konci ježdění každého dne, kolem 18 hod, jsem si říkal, že bych ještě pojezdil. Horší to bylo s technikou jízdy. Nová 350 je super stroj a pomáhala mi i tam, kde moje umění nestačilo. Jednou ale ani ona nepomohla, v momentě kdy jsem nevyjel, přesněji ani nezkusil vyjet, ultra mega krutý kaňon plný kamení a požádal Joea o vyjeti. Kdybych tušil, že to, co jde vyjet na motorce za 20 sekund nakonec polezu pěšky 10 minut a dám si u toho na hubu, tak bych to snad i zkusil vyjet. Příště…!
Sobotní večeře, která se pořádá pro všechny účastníky, se klasicky zvrhla. Jiřina, v současné době nazývaný týmem „domácí dietolog“ (on sám by jistě preferoval titul „domácího lékaře“ se specializací na akutní rektalní problémy – viz. noční cvičení pod krycím názvem Godzilla… modří vědí ) nějak zapomněl na své předsevzetí . A strhla se jagermeisterová vlna. Výsledkem byl předčasný odjezd, resp.pozdní vstávání, kocovina a následný odjezd, 2 členů výpravy.
Kdo nebyl – těžko uvěří jak nám tam bylo krásně. Alespoň kousek atmosféry se dá načerpat z úžasných fotek Marka Vincíka, který na svém Husabergu a s 20 kilogramy foťáků v batohu s námi držel statečně krok.
Kamarádi, přátelé, my jsme vám ty medaile nakonec nepřivezli, ale bylo nám tam krásně! Díky všem!
A Filipe, polepši se!
