Dr.K team se zúčastnil, byť v jen omezené sestavě krásného Endura v Opařanech.
Jezdci: Jiří Fíla, Tomáš Němec a velezkušený „nováček týmu“ Václav Šic.
Doprovod: Petr Malý, Petr Malý junior, Jiří Fíla junior a Václavova přítelkyně Bára.
Stanovený odjezd do Opařan je v pátek okolo 15 hodiny, ale jak je mým zvykem, zjišťuji že se mi vrací ze soustředění děti až kolem půl páté…. Kromě toho Prahou proletí přívaláček, takže všude mokro a slizko. Jsem zvědavý jak bude v Opařanech. Předpověď je nejasná, rosničky šli asi na pivo….
Odjíždíme kolem půl sedmé, volám švárovi se synovcem, jestli už jsou na ceste (jedou se nám starat o zázemí v servisce). Říká, že akorát budou také vyrážet, neb přívalák byl i u nich. Vyzvedávám Tomáše Němce s motorkou a kolem půl osmé se sjiždíme s Petrem na pumpě před Táborem. Volá Vašek, že už má za sebou prohlídku rychlostky i přejímku motorky. Kde prý se flákáme…. Snažíme se, ale teprve po půl deváté jsme na místě. Depo je plné a Vaškovi, když byl na rychlostce zabrali místo, které pro nás držel. No co, někam jsme se narvali a makáme, abychom stihli přejímku. Ten den jsme jedni z posledních, kdo ji stíhají. V šeru stavíme zázemí a večerní tlachání vyplňujeme několika plzničkami….
Ráno je luxusní počasí a vypádá že bude horko. A taky je, ale po přívaláku, to nemá šanci uschnout. Nikde nepráší, ale spíše to klouže. Po skončení ranních přejímek je rozprava, kde se dozvíme že jeden okruh má cca 80km a jsou v něm dva měřené úseky. Jedem jako hobíci 2 kola. V podstatě Opařany, jako vždy:-) Zároveň jsou vyvěšeny i startovní časy. Startujeme až po půl jedenácté. Zatím si počítáme časy na rychlostky. Venca ještě přehazuje gumu na motokrosovou, protože po přívaláku je všude kluzko. Udělal dobře, jelo mu to!
Tomáš startuje 2 minuty po mě a Vašek, ještě o 5 min později. Po startu vede cesta kus polem do lesa, až nás to zavede k silnici, která se nesmí přejíždět. Šup do propustky pod silnici. Je vysoká necelý metr. Musíme motorku hodně naklonit a vést ji v hlubokém předklonu po boku strouhy. Několikrát se nakouřím helmou o strop. Je to síla. Hned za propustkou začínají bažiny. To bych nebyl já abych si nevybral blbou stopu. Mizím v hlubinách. Naštěstí mi ostatní jezdci pomůžou. Opírám vytaženou motku o strom a jdu jim jejich pomoc oplatit. Takhle by to mělo v hobby kategorii fungovat. Za chvíli je luxusní brod přes potok s rozbředlým břehem na druhé straně. Samozřejmě jsem moc hrrrr… a už tam zase visím. Tentokrát na mě všichni házejí bobek a tuny bláta. Vypadám jako Jóžin z Bažin. Musí na mě být luxusní pohled:-)
Válím to pak přes pole a skrze koryta potoků do časovky. Tuším že budu mít stat do RZ jen tak tak. Taky že ano, mám čas jen 2 minuty. Venca už čeká v tankovačce u šváry a tlemí se… Jak to vypadám a kde se flákám? Rychle tankuji a hrnu se do erzety. Projedu ji nic moc, daň za to že jsem ji včera neprošel. Jedu dál. Začíná mi vynechávat motorka. Koušu se a říkám si, že se od zkušeného kozáka Vency už znovu nenechám dohnat. Trať se mi moc líbí, dá se na ní luxusně tahat. Cestou je sjezd, před kterým nás varovali pořadatelé, ale po tom co jsme zažili na Red Bull Romaniacs, to na mě působí jako dětská klouzačka. Jsem dole na to tata a upaluji přes dlouzhé přejezdy k výjezdům u baheních brodů. Nevím co se děje, nikde něčekám, a vše letím na poprvé. Co to se mnou je…. V tom musí být nějaká zrada. Ta přichází za chvíli ve 2 RZ. Už kousek před ní mě dohoní Vašek a krásně mě na podmáčeném poli nakrmí…. Když ho při čekání na star do RZ doháním, tak mu srdečně děkuji. Tlemíme se oba:-) Staruji hned za ním. Jeho krmící umění nebylo tak strašné, proti tomu co teď přichází…. Motorka začína na tvrdo stávkovat, během RZ mi třikrát chcípne. V duchu ji domlouvám, „nech toho nezlob…. dojedem to spolu do cíle“:-) Dojíždím do servisky chvilku po Vaškovi, mám najeto cca 15 minut. Motorka mi stále cuká. Odkaluji karburátor a modlím se ať je v pořádku. Vypadá to že snad bude. Ale po startu do druhého kola zjišťuji, že se nic nezlepšilo, ale snad ještě zhoršilo. Říkám si dobrý, nic se neděje, vyměním svíčku před 3 rychlostkou. Tak makám jako šílený. Bahna a brody projedu tentokrát bez ztráty kytičky a v tankovačce mám 12 minut času. Volám na šváru ať mi vyndá klíče z basy a svíčku. A ejhle, basa zůstala v depu, protože kamarádi z Tábora, kteří s námi byli v červnu Rumunsku a teď dělali v Opařanech pořadatele prorazili gumu a neměli s sebou nářadí. Petr odjížděl do tankovačky dříve než to měli hotové, aby nás stihl. Zapeklitá situace… Říkám si, snad to dám…….. Ale chcípání motorky je stále horší a opakuje se stále dokola. Při jednom výjezdu, přes bahnitý potok mě nechává ve třech pokusech 3x na holičkách. Mám chutji zahodit do potoka a utopit ji. Nakonec čekám…… Říkám si „jestli by nepomohlo, kdyby vychlada“. Stavím ji v potoce tak aby motor zchladl a čekám 5 minut. Pomohlo to, sice ještě jednou zdechla, ale výjezdem nahoru jsem se vyhrabal. Jedu dál, stále častěji vynechává. Už jí nedomlouvám, ale vyhrožuji: „jestli mě nedovezeš tak tě prodám a koupím si novou“. Nesmím prudce přidat plyn, jinak hned zdechne. Dostávám se na poslední erzetu. Motorka musí jet v nižší otáčkách ale zatím drží. Na jednom 3 metrové výjezdu visí jezdec v modrém dresu, chvíli čekám, než to stáhne dolů a pak to dávam přes strmý svah z prava. On to mezitím propálí lehkým výjezdem zleva a zavře mě. Jsem na sebe naštvaný, že jsem gentlemansky čekal. Vzápětí padá a blokuje uzký výjezd, to už teču….. Jedu mu kolo na kolo a čekám že uhne. Nechce se mu, troubím…. Zase nic Nedá se nic dělat, nacpu se vedle něho a na sjezdu ho předjedu. Jedu asi 5 zatáček, když mi v jedné uzounké vracečce motorka opět vydechne. Modrásek mě chce objet, ale místo je strašně úzké. Každý normální by počkal, dvě motorky se tam nevejdou! Ale asi mi chce vrátit předjetí a tak se dere do předu hlava nehlava. Nakouří mě řidítkem do lokte. Mám co dělat abych to ustál, ještě že vozím na loktech chrániče. Modráska to odhodilo do křoví. Ptám se jestli je ok, jen vztekle přikývne. Chytá mi to a jedu dál. Do helmy si nadávam, co to bylo za pako. Chci přidat abych mu trochu poodjel ale motorka mi v drážce chcípá a já jdu pod ní. Noha je zaseklá a nemůžu ji dostat ven. Nakonec ji nějak vykroutím, ale to uz mě předjeli 3 závodnící, včetné mého modrého oblíbence. Dojíždím do cíle erzety a pokračuji dál. Modráska po chvilce předjíždím a ukazuji mu záda. Stále nesmím prudce gazovat. Motorka už chcípá, kdy se jí zachce…. Začínám ji nenávidět:-( Kousek před cílem se trať točí potokem. Jede se mi v pohodě a jen si vrkám. Najednou koukám že jsem zaseklý po air box v bahně. Motorku nemůžu vyndat a už vůbec ne nastartovat. Projedou kolem mě 4 jezdci aniž by se mě všimli. A najednou jede Modrásek, na nic se neptá, zastaví opře svoji motorku o strom a pomůže mi moji mrchu vyrvat z bahna. Děkuji co jen můžu. Pokračuji dál, a do helmy si říkám, jaký jsem blb, že jsem ho odsuzoval za to že jel v erzetě jako pako. Pako jsem já, Modrásek byl opravdový gentleman. Stále mi to chípá, tuším, že nedojedu včas. Tuším správně, chytil jsem 4 minuty. Motorku vztekle nakopávám a slibuji ji v amoku, že půjde do světa.
Jdu se uklidnit ke karavanu plzničkou a vyprávím všem o Modráskovi. Byla to pro mě prima morální lekce….
Balíme motorky a čekáme na vyhlášení, nakonec to vzdáváme a odjíždíme. Vašek zůstává a oprávněně, dojel si pro 4 místo, já skončil 22 druhý a Tomáš to v průběhu druhého kola vzdal.
Dojiždíme domů v půl desáté a jdeme spát.
Děkuji všem jezdcům a doprovodu za účast a pomoc při tomto závodě. Největší poklonu skládám Modráskovi (bohužel, jsem se nepodíval na číslo), který mě ukázal jak se chová gentleman.
PS: Motorku jsem v neděli brzy ráno umyl, vyměnil svíčku a bez problémů jsem si na ní dal 100 kilometrové endurko. Stejně ji neprodám:-)
Výsledky E3 najdete na: http://www.endurotabor.eu/vysledky2011/oparany/E3Hobby.pdf
Celé výsledky: http://www.endurotabor.eu/index.php?docid=98&lang=CZ
